Nákupní košík
Košík je prázdný
 

Bižuterie, korálky

Obsah:
 1. Úvod  
 2. Metodika  
 3. Zrození šperku a bižuterie  
 3.1 Pravěk  
 3.2 Od doby kamenné po rozpad římské říše  
 3.3 Od pádu římské říše po 18. století  
 3.4 Od 19. století po současnost  
 3.5 Historie bižuterie u nás  
 4. Počátek výroby skla a její historie  
 4.1 Navíjení perel a pomůcky na jejich tvarování  
 4.2 Mačkané korálky a perličky  
 4.3 Broušené korálky a perličky  
 4.4 Foukané korálky a perličky  
 4.5 Vinuté korálky a perličky  
 4.6 Sekané korálky a perličky, rokajl 
 4.7 Další druhy korálků a perel  
 5. Bižuterie v dnešní době  
 5.1 Jablonec nad Nisou  
 5.2 Firma Swarovski  
 5.3 Železný Brod  
 5.4 Inspirace pro umělce  
 6. Moje vlastní tvorba  
 7. Závěr  
 8. Resumé  
 9. Abecední slovníček pojmů  
 10. Seznam použité literatury  
  

1. ÚVOD

Bižuterie je stará jako lidstvo samo a zůstává jeho nedílnou součástí dodnes. Můžou za to ženy a jejich touha být ještě krásnější, shromažďovat krásné věci a vkládat do nich své touhy po šťastném žití. A to byl i můj životní názor. Jako každá malá holka jsem se zajímala o ozdoby a šperky, které by mi slušely a byly něčím výjimečné.
Asi ve dvanácti letech jsem se rozhodla, že bych si mohla zkusit vyrobit něco sama. Navrhování vlastních výrobků a poté i jejich výroba mě zcela pohltily. Staly se mým koníčkem a i po několika letech, ve kterých se věnuji „perličkování“, mě tato činnost stále baví. Velice ráda se vžívám do role návrhářky, co se týče vzorů, tvarů i praktičnosti vzniklých výtvorů. Čerpám z přírodní krásy, snažím se udržet krok s novými trendy, což není zrovna jednoduché, a zamrazí mě, když vidím, jaký krásný výrobek se mi podařilo vytvořit.

Jsem ráda, že nejen oko profesionála, ale i člověka, který se mým výrobkem nechá unést, ocení vytvořené dílo, těší mě to nadšení z něčeho nového a krásného zároveň. Příjemně mě překvapí, když mě přes pár známostí kontaktuje slečna, která se má vdávat, paní, co potřebuje něco na krk do divadla, ale i učitelka, které se má práce líbí. V tu chvíli usedám na židli s papírem v ruce a nechám si myšlenky volně plynout od nápadu k nápadu, dokud nepřijdu na něco, co se k danému člověku hodí, dotváří jeho vizáž, patří k jeho rysům a celkovému rozpoložení. Každý ze zákazníků má o svém novém šperku jinou představu, která mi pomáhá se zaměřit na určitou podobu šperku. Krásné však je, když se spolu shodneme na výsledném výrobku.
V mé práci bych se ráda dozvěděla více z historie vývoje řemesla na českém území, zjistila, jak se každá perla a perlička vyrábějí, historické zajímavosti v obchodování s korálky a další podnětné impulzy.


Modernizace světa se nedá zastavit. Ženy ale vždy budou chtít být krásné. Díky této práci jsem se dozvěděla více z historie těchto výrobků, které mi změnily život. Samozřejmě je to velice náročná práce vymyslet a přenést do reálu nápad a ještě těžší je ho obhájit před světem, než ho přijme jako nový módní trend. Každý náhrdelník má svůj příběh, nejdřív nápad, navléct na vlasec perličku za perličkou, případně obtáčet kolečka kolem kleštiček a spojovat je s korálky dohromady, dokud se nedotvoří do své nové umělecké podoby. Vývoj tohoto uměleckého řemesla se proplétá celou naší historií, vstupuje do našeho života a zase z něj mizí. Každý člověk by chtěl mít ideální vzhled, který upoutá, když se objeví v místnosti. Od dob věstonické Venuše a prvních ozdob přes středověkou rozmanitost, renesanční eleganci a barokní fantazii je krása ženy spojená s řemeslem. Poctivou ruční prací, která patřila do dnešního moderního světa, ale bohužel pomalu mizí. Je jen málo takových, kteří chtějí udržet řemeslnou tradici, aby se úplně nevytratila.
Po celou dobu, co se věnuji korálkům a perličkám, jsem se nestačila zastavit, abych si něco o jejich historii přečetla. Problém však nebyl jen v mém čase, ale také v literatuře. Dodnes je velice málo publikací, které by vývoj těchto malinkých zázraků zaznamenávaly. Třeba o české historii vyšla kniha až v roce 2008, což je s ohledem na naši jabloneckou tradici pozdě. V knize, ze které jsem čerpala, mě překvapil úvod, cituji: „Je takřka neuvěřitelné, že k interesantnímu tématu jablonecké bižuterie jako celku dosud tiskem vyšly pouze čtyři přehledové práce, první německy roku 1912 Karlem R. Fischerem, druhá a třetí česky Stanislav Urban a Zuzana Pešatova, 1965; Jan Klepl, 1967 a poslední opět německy roku 1983 Karlem Zenknerem. Žádná z nich přitom nemá více než několik desítek stránek textu. Cílem této knihy je proto přiblížit čtenáři pozoruhodný organismus Jablonecké bižuterie v průběhu staletí nejen podrobněji, ale i s využitím nejnovějších odborných poznatků, seznámit jej nejen s chronologií a základními daty i fakty, ale též s historii jednotlivých oborů a přiběhy významných, typických či naopak atipických výrobců i vývozců.“1 Mým cílem nebylo vytvoření nové publikace, ale seskupit veřejně přístupné informace do přehledné formy a hlavně se o dané problematice co nejvíce dozvědět.
1 Jablonecká bižuterie, Petr Nový, nakladatelství Grada publisching roku 2008, strana 9 5

2. METODIKA

Nejdříve stručná rekapitulace toho, jak se z obdivovatelky ozdobné bižuterie stane téměř odborník na její výrobu. Člověk, který se nechce spokojit s tím, co mu nabízejí obchody, ale má chuť a odvahu zhotovit si šperk vlastníma rukama. Nebylo to tak jednoduché, nejdříve nutné shánění materiálu, ozdobných perliček. Bohužel byl jen velmi malý výběr, našla jsem jen obyčejný rokajl. Malý výběr korálků mi však nezabránil v tom, abych něco pěkného nevyrobila. Začínala jsem s jednoduššími vzory, jako jsou “šipky”, “kytičky” nebo “kolečka”. .
V roce 2004 jsme jako každoročně “zakempovali” s rodinou v italském městečku Jesolu, nedaleko Benátek. V místních prodejních stáncích jsem objevila časopis Perline, který mi v České republice chyběl a chybí dodnes. Spousta nápadů, návrhů a vše s návodem, jak v italštině, tak v kreslené podobě. Podle malovaného vzoru pro mě nebyl problém cokoliv vyrobit. Tak jsem se pustila do složitějších variací, které k nám ani během dalších 6 let nedošly. Co mi ale chybělo k dokonalosti, byly různé druhy a tvary perliček.

Nabídka v místních prodejnách s krojovými doplňky obsahovala již více druhů korálků, ale pro výrobu bižuterie, jaké byly v časopisu Perline, mi to ani zdaleka nestačilo. Postupem času jsem objevovala galanterie v Brně, kde byla nabídka mnohem pestřejší.
Naše pravidelné rodinné dovolené namířené do Itálie jsem začala spojovat s více a více výlety do měst a městeček, kde se vyskytovaly prodejny nabízející různorodé perličky. Benátky, město na vodě, pro nás představovalo bludiště. Úzké uličky plné turistů se kroutily a zahýbaly, ale snad na každé byla k vidění aspoň jedna prodejna se šperky a bižuterií, dokonce i prodejny perliček a dalších komponentů.

Navštívili jsme i Miláno, druhé největší město Itálie, slavné jako město obchodu, bank a módy a spoustou památek. Sem jsme se vydali, abychom spatřili velkou prodejnu plnou nejrozmanitějších perliček a komponentů nejrůznějších barev a odstínů u firmy Fantasy Craft.
U nás jsem již nějakou dobu objednávala a objednávám různé komponenty z Jablonce nad Nisou u firmy Bijoux components. Ke komponentům se později přidaly i perličky a korálky. Forma objednávky přes internet mě inspirovala k návštěvě firmy, od které jsem zboží pro výrobu bižuterie odebírala, a tak jsem se letos vydala do Jablonce nad Nisou s cílem vidět firmu Jablonex. Firma mě překvapila velkými slevami na zboží jakéhokoliv druhu.

Při dlouhé cestě vlakem jsem se rozhodla, že si udělám ještě jednu zastávku v Železném Brodě (odkud jsem už taky nějakou dobu objednávala různé korálky). Zaměřila jsem se tam ale na jiný druh perlí. Firma AAC, výrobce vinutých perlí, mi názorně předvedla výrobu těchto produktů a umožnila mi vyzkoušet, jak taková perlička vzniká. Předtím jsem však byla do celého procesu výroby teoreticky zasvěcena.

Mistr mi předvedl, že sklo i ta budoucí perla musí být otáčena v žáru kahanu, a zdálo se to jednoduché úplně pro každého. Šlo to opravdu lehce. Ale skutečnost je o mnoho složitější. Už dopředu mě ve firmě utěšovali, že se to každému hned nepovede, je to práce pro zaměstnance s dlouholetou praxí, bez které takové vinutí není správné. Naplněna nadějí, že vytvořím rekord a uvinu jim před očima krásnou perličku, jsem usedla za kahan. Vyhrnula jsem rukávy, chopila se tyčinky, na kterou budu vinout, a tyčinky skleněné, ze které budu vinout. Zahřívání v plamenu se zdálo pro můj výkon dostačující, ale pak nastal problém. Sklo se táhlo, nebo se nechtělo na tyčinku uchytit, nebo jsem jej špatně zamáčkla v tvarovací formičce. Musím tedy přiznat, že tuhle práci nechám příště zkušeným mistrům. Raději zůstávám u perličkování, ve kterém už mám nějaký rok praxi a zkušenosti.
Každý můj výlet za poznáním přinesl nějaké ovoce, něco nového, třeba nový šperk s použitím nových perliček s vlastním nápadem. Při získávání dalších praktických poznatků pro svoji práci jsem navštívila Jablonex Group a. s. a firmu AAC s. r. o., kde jsem získala cenné informace o aktuálním stavu české bižuterie i korálků a komponentů, ale také o výrobě vinutých perel. Doplnila jsem praktické rady o teoretickou část, kterou jsem čerpala z knihy Jablonecká bižuterie od Petra Nového a z celé řady internetových článků.


3. ZROZENÍ ŠPERKU A BIŽUTERIE

Bižuterie a lidé se spolu vyvíjeli ruku v ruce, procházeli celou historií z období do období. Vývoj lidí, jejich schopnosti a zručnosti se odrážely na používaných materiálech bižuterie. Již na začátku historie lidstva se pravěcí lidé zdobili tak, že si na šlachy a lýka navlékali opracované kosti, suché plody a přírodniny jako náhražku korálků.
Ozdoby vyrobené z korálků se vyskytovaly již před více než padesáti tisíci lety a vyráběly se téměř ve všech kulturách. Tehdy sloužily zejména jako symbol moci a bohatství, ale i jako forma komunikace a zároveň se jim přisuzovala magická a ochranná moc. S postupem osvojování zpracování kovů vznikaly další techniky, jednalo se hlavně o šperky lité nebo tepané a různě ryté. Z vykopávek jsou známé nejrůznější typy náušnic, náhrdelníků, přezek, hřebenů spon a přívěsků.

3.1 PRAVĚK
Korálky si vyráběli lidé už v době kamenné a to z různých semínek, lastur, kostí, kamínků a drápů. Pro každou zemi a oblast jsou typické specifické rukodělné techniky a různé možnosti využití, které bylo ovlivněno především náboženstvím. V Anglii byly dokonce nalezeny drobné zkamenělé kousky mořské houby s přirozenými průduchy, které byly seřazeny dle velikosti do tvaru náhrdelníku. Z doby před 38 000 lety př. n. l. byly nalezeny ve Francii korálky ze zvířecích zubů a kostí. V Austrálii byly z období 13 000 let př. n. l. objeveny korálky z klokaních kostí a v Africe byly nalezeny korálky vaječných skořápek, které byly zhruba 12 000 let staré. V pozdějších dobách, kdy lidé vynalezli nástroje, začali vyrábět korálky i z materiálů, které nebyly přirozeným způsobem proděravělé. Lidé používali korálky nejen pro jejich zdobnou funkci, ale také pro určitou formu sdělení - např. postavení ve společnosti, zdobené amulety atd.
Nejstaršími korálky, které začali zapracovávat do výšivek Indiáni, byly tzv. poníkové korálky, známé také jako "pony beads" (pony - skotský koník, bead - korálek, kulička). Svůj název získaly po bílých obchodnících, kteří tyto korálky přiváželi na koních v sedlových brašnách. Nejstaršími barvami poníkových korálků byla prachově modrá a bílá. Později se objevily i červená s bílým středem, noční modrá (téměř černá), mastná žlutá (greasy yellow), kukuřicová a další.

Technika výroby korálků se s vývojem lidstva stále zdokonalovala a byly vyhledávány stále vzácnější a exotičtější materiály. S dalším rozvojem civilizací vzrůstal také obchod s korálky a materiály na jejich výrobu. Před 4 600 lety v oblasti západní Indie a Pákistánu začala vzkvétat civilizace v povodí Indu. Dnes již v archeologické lokalitě v Harrapě, která byla jedním z největších měst dané oblasti, bylo objeveno velké množství korálků, nástrojů k jejich zhotovení, a pecí, kde se vypalovaly. Z mastku, lehkého nerostu, byly zhotoveny nejstarší korálky z této oblasti. Po snadném provrtání se korálky leštily a pro zpevnění struktury nerostu se pak při vysokých teplotách vypalovaly. K provrtávání např. achátu nebo jaspisu používali řemeslníci měděné vrtáky. V Harrapě používali malé korálky, do kterých provrtat dírky bylo nesmírně obtížné, protože kámen i vrták měly stejnou tvrdost. V rámci toho tedy zhotovili vrták z velmi tvrdé hmoty, jejíž složení se vědcům doposud nepodařilo určit. Vrtáky, které byly nalezeny pouze v povodí Indu, umožňovaly řemeslníkům vyrábět nádherné karneolové korálky, které byly velmi ceněné dokonce až v Mezopotánii a střední Asii.

Zhruba před 2700 lety před n.l. se začali lidé učit opracovávat kovy a odívat se do stále krásnějších a zdobenějších oděvů. A tak se šperky staly součástí oblečení vyjadřující zejména bohatství a moc majitele. Díky stále většímu zájmu o ozdobné předměty se zruční kováři začali specializovat na výrobu šperků a na zpracování nejen bronzu, ale i zlata a stříbra. Jejich vysokou technickou propracovanost a uměleckou hodnotu dokazují např. nálezy z hrobek egyptských faraónů nebo řecké šperky z Mykén.


3.2 OD DOBY KAMENNÉ PO ROZPAD ŘÍMSKÉ ŘÍŠE
Na počátku lidstva v době kamenné si člověk jednoduchými pracovními postupy uzpůsoboval přírodniny, které jej obklopovaly (dřevo, kámen, lastury, perleť, hlína, vápenec, jantar). Tak se zrodily první náhrdelníky a amulety. Na konci tohoto období bylo již známo i zlato, některé drahé kameny, perly i stříbro. K náhrdelníkům přibyly náramky, záušnice, spínadla, prsteny nebo pečetítka. Imitací pokladů přírody bylo už od samého počátku sklo. Pravděpodobně vzniklo jako vedlejší produkt keramické nebo prvotní metalurgické výroby ve formě tzv. fajánsu. Fajáns byla nalezena v Údolí králů při kopání archeologa Howard Carter roku 1922. Největší objev jeho doby byla hrobka faraóna Tutanchamona, kde se nacházelo nepřeberné množství předmětů pro život faraóna po smrti. Ale teprve v roce 1927 byl odkryt sarkofág s mumií, která skrývala zlatou masku, ve zkřížených rukou držela berlu a vějíř. Toto skvostné dílo je vykládáno modrou fajánsí.
První skleněné korálky pochází z období kolem roku 1 700 př. n. l. z povodí Indu. Historicky je to téměř o 200 let dříve, než jsou nejranější korálky nalezené v Egyptě. Existují však důkazy, že skleněné korálky byly vyrobeny dokonce ještě dříve v oblastech jižně od ruského pohoří Kavkaz zhruba kolem roku 2 400 př. n. l. Za doby bronzové (polovina druhého tisíciletí před naším letopočtem), kdy se odehrával nový rozvoj metalurgie, se stal symbolem bronz a slitina mědi a cínu. Dá se říci, že v době bronzové se zrodila kovová bižuterie. Ve výrobě skleněných ozdob vynikala egyptská Nová říše, ale i Blízký východ a severní Afrika. Skleněné imitace drahokamů a perlí se s dalším drobným skleněným zbožím staly základem skleněné bižuterie.

V Egyptě byla sklářská výroba výsadou kněží až do 18. století. Dovoz celoskleněných korálků (6.-5. století) v mnoha variacích tvarů, barev a dekorů, lučíky spon (skleněné korále navlečené na lučíku) a korálky s očky (zhotovováno především vinutím a mozaikovou technikou), ze Středozemí byl nejhojnější v době železné (pozdní doba halštatská).
Až Keltové v době laténské (3. století n. l.), v Čechách kmen Bójů, se začali věnovat vlastní tavbě skla a jeho zpracování v středoevropském srdci. Tedy i u nás, v Čechách, kde se objevily novinky jako je skleněný náramek a prstencové korále. Používaná průhledná sklovina byla kvalitní a barvená oxidy kovů, zdobila se žlutým a bílým sklem.

Další obrat v manufakturní výrobě skleněných korálků přišel kolem roku 200 př. n. l., kdy v indickém Arikamedu řemeslníci vynalezli metodu vyrábění korálků tahem. Díky této technice se jim podařilo vyrábět najednou stovky drobných korálků. V Indii se používá tato metoda dodnes. Těmito taženými skleněnými korálky mnohé země platily za východoafrické zlato, slonovinu i otroky.
Výroba korálků začala vzkvétat i v Benátkách kolem roku 1 200 n. l. Do roku 1 400 začala tato činnost v Indii zanikat a Benátčané ovládli trh. Dnes známé drobné rokajlové korálky se vyráběly právě v Benátkách již v roce 1 400. Korálky se ale také používaly jako platidlo a to hlavně v dobách renesance, kdy se šperky začaly nosit pouze jako ozdoby.
Skleněné korálky začaly zajišťovat Evropanům tučné zisky právě díky svým drobným rozměrům, snadné výrobě a neutuchající poptávce, kdy se staly hlavním vývozním artiklem do oblastí Nového světa, Indonésie a Afriky. Kromě tohoto masivního vývozu sloužily korálky v Evropě také ke zdobení oděvů a zhotovování mnoha oděvních doplňků. Korálky představovaly kolem roku 1 800 oblíbený prvek osobních ozdob obyvatel Severní a Jižní Ameriky, Afriky, Evropy, Asie, Austrálie, Grónska, Středního východu a Oceánie.
Tyto drobné skleněné korálky byly známy pod různými názvy, např. rokajlky, semínka, librové korálky (kdysi se prodávaly za libry) nebo manidoominens (jedná se o výraz indiánského etnika Obžibvejů a znamená malé semínko, jež je darem od ducha).

3.3 OD PÁDU ŘÍMSKÉ ŘÍŠE PO 18. STOLETÍ
Pod římskou nadvládou se skleněné ozdoby více rozšířily, hlavně díky importům. Objevují se nové typy skleněných korálů zdobených barevnými nitěmi či technika millefiori, korále sekané z trubiček, lité do formy, dekorované zatavováním zlaté fólie nebo broušením.
Obrázek č. 25
Skleněné korálky různých barev a tvarů s květinovým vzorem "tisíc květů" = millefiori. Výroba je známa již od starověkého Říma, v Irsku byly nalezeny millefiori vyrobené v Itálii. Dnes se tyto korálky vyrábějí v Itálii, Francii ale i v Anglii a tato technika je využívána hlavně při výrobě těžítek, kterých je spousta druhů.
Krok 1: rozpálené sklo je vloženo do formy z oceli, která může mít jen několik milimetrů v průměru.
Krok 2: poté je tvar předělán do jiné formy, který je do poloviny naplněný sklovinou druhé barvy.
Krok 3: tenká tyč je nasekaná na kousky pro použití v millefiori těžítcích.

Po pádu římské říše se sklářská tradice rozvíjela na Předním východě a severní Africe, ve Španělsku, jižní Francii a především v Itálii. Od roku 1292 bylo sklářské umění soustředěno na ostrově Torcello u Benátek. Rozkvět benátského sklářství je od 11. století, odkdy do Benátek přišli skláři řeckého původu. Zhotovovali luxusní „skleněné drahokamy“ a perly. 15
Z 16. století se dochovaly z Benátek receptury na tavbu imitací smaragdu, topasu, rubínu a safíru. Později díky objevení skloviny bylo možné zhotovit nápodobu diamantu. Benátskou specialitou byly tedy mimo jiné luxusní broušené, vinuté a foukané skleněné perly. U nás se začalo s podobnou výrobou českého křišťálového (křídového) skla až ke konci století. Češi se stali již v 17. století mistry ve výrobě kvalitního křišťálu i křišťálových lustrů. Výrobky našich sklářů putovaly například do Versailles, Místodržitelského paláce v Bruselu, La Scaly nebo Královské opery v Římě.

V imitaci pravých perel vedla Francie. Francouzi zhotovovali lampové perly vinutím, v okolí Rouenu zavedli místní skláři foukání imitací pravých perel.
Díky drobným rozměrům, snadné výrobě a neutuchající poptávce se evropské skleněné korálky staly po staletí jedním z hlavních vývozních artiklů do oblastí Nového světa, Indonésie a Afriky.
A jedna pověst ke korálkům z tohoto období: Za šňůru skleněných korálků koupili holandští osadníci v 17. století od Indiánů New York. Na Manhattanu, kde se vylodili, je tato památná událost dodnes zobrazena. Artefakt byl součástí výstavy v Muzeu města New York připomínající 400. výroční plavbu Henry Hudsona k modernímu New Yorku. Dnes se území, na kterém Henry Hudson zakotvil, říká Inwood Hill Park.


3.4 OD 19. STOLETÍ PO SOUČASNOST

Již kolem roku 1800 n. l. představovaly korálky oblíbený prvek osobních ozdob obyvatel téměř celého světa. S největším rozšiřováním korálků se setkáváme až v první polovině 19. století. Korálky v této době pochází především ze skláren z Benátek, přesněji z malebného italského městečka Murano. Korálky se neprodávaly po balíčcích, jako tomu známe dnes, ale navlékaly se na bavlněné nebo lněné šňůrky. Jedna taková šňůrka měřila kolem 30 - 40 cm. Šňůrky s korálky byly přehnuté napůl, svázané na koncích a několik takových šňůrek tvořilo jeden celý snop.
Murano leží v benátském souostroví, asi kilometr severovýchodně od samotných Benátek. Angelo Barovier (1405 - 1460) znovuobjevil sklo pro Murano, vyvinul ucelený systém čištění skla. Proslul svými předměty z krystalického skla se smaltovanými detaily a akvamarínovými okraji. V 16. století se na skle často objevovaly broušené prvky a mléčné nitky, zvané filigrány. 17. století charakterizuje barokní přezdobenost, sklo bylo stále převážně čiré s modrými okraji. V 18. století přichází móda zlacení, sklo se inspiruje orientálním porcelánem, ale proniká i na venkov, kde se spíše používají smaltované venkovské prvky. Skleněné zahrady se spoustou drobných květů se používaly jako centrální prvek na prostřený stůl a slavná benátská zrcadla a lustry z 19. a 20. století jsou spojena se zvučnými jmény sklářů a návrhářů jako Moretti, Toso, Salviati nebo Martinuzzi. .

V 21. století jsou korálky k dostání v nejroztodivnějších variacích. Mistři korálkáři se předhánějí, kdo bude produkovat lepší a originálnější výrobky. Dějiny postoupily o mnoho let dopředu, ale korálky ve své podstatě zůstávají stejné. Stále jsou zájemci, kteří tyto malé skleněné zázraky obdivují. A doufejme, že ještě dlouho budou.

3.5 HISTORIE BIŽUTERIE U NÁS

Historické prvenství ve výrobě skleněných korálků, perlí a perliček v našich zemích nepatří Jablonci nad Nisou, jak bychom si snad mohli myslet. První korálky, kroužky a knoflíky pravděpodobně vyráběli už Keltové ve 3. století před naším letopočtem. Byli to znamenití řemeslníci, a tak lze předpokládat, že alespoň některé skleněné korálky z archeologických nálezů pocházejí z jejich vlastních dílen.
Ve vykopávkách z 6. a 7. století z našeho území je patrné, že naši předkové za vlády knížete Bořivoje už byli velmi zruční řemeslníci. Největší množství archeologických nálezů se týká právě historické bižuterie. Obdivuhodné jsou zejména zlaté náušnice. Šikovné ruce Slovanů si osvojily nejtěžší zpracovávání kovů, dokonce se naučili kombinovat sklo a zlato. Používali k tomu různé typy vsazování či oplétání korálků zlatými drátky, které případně ještě ztepali.

Důkazem jejich vysoké technické propracovanosti a umělecké hodnoty jsou vzácné nálezy na území Velké Moravy z 9. století. Nejznámější nález ze Starého Města je náhrdelník s členěnými, bohatě zdobenými korálky. Nález této bižuterie vypovídá o tom, že už v dobách Velké Moravy uměli lidé vyrábět vinuté perly, i když k dnešnímu technologickému postupu měli hodně daleko. V nejjednodušší formě techniky poplatinování se jemný ušlechtilý drát ovinul okolo předmětu z méně ušlechtilého kovu. Technika filigránů, jejichž inspirační východiska plynula z antických a byzantských vzorů, spočívala v tvarování jemných ornamentů, nejčastěji ze stříbrného drátu ozdobeného spletením, válcováním, vroubkováním. V různých stylových obměnách a materiálových kombinacích, například s drahokamem nebo perlami, filigrán přetrval v šperkařství až dodnes.
Roku 1870 je v archeologických památkách konstatováno, že dějiny zlatnického řemesla v Praze nebudou zřejmě nikdy celistvé, zejména proto, že se před několika desetiletími ztratily starší listiny tohoto řemesla. V té době se zlatníci sdružovali do vzájemně se podporující organizace Zlatnické bratrstvo, které sice bylo založeno jako náboženské sdružení, ale s úkolem starat se i o světské zájmy svých členů. V rámci jeho řádu všichni povinně docházeli na jednání svolávané mistrem do určené místnosti. To, co bylo řečené na schůzi a prohlášené za tajné, se nesmělo vyzrazovat.

Podmínky kvality práce a sazby, dle které zlatník svou práci oceňoval, stanovoval řád. Pro všechny zlatníky v ostatních českých městech byly pak závazné zvyky a obyčeje, které se v té době odehrávaly mezi pražskými zlatníky.
První písemné zmínky o skutečných českých sklárnách pocházejí z 12. století. Přibližně od této doby se v celém pásu pohraničních hor objevila celá řada skláren, jejichž tradice vlastně pokračuje až do dnešní doby.

Od roku 1366 se začíná uplatňovat pravomoc mincoven nad zlatníky. Zvolení starší mistři z bratrstva, kteří jsou pověřeni mincmistrem a též mu podřízeni, provádí kontrolu ryzosti zlatých a stříbrných výrobků. Dovoleno bylo vyrábět jen ze slitin přezkoušených nebo vyrobených přímo mincovnou.
S nástupem křesťanství dochází k rozvoji uměleckých řemesel zaměřených na krásu a zdobivost. Vyrábí se nejen bohoslužebné náčiní, ale roste i potřeba reprezentace na panovnických dvorech. Zlatníci tedy vyráběli jak prsteny, koruny, řetězy, berly, tak i výzbroj. Díky tomu, že se vyrábělo v klášterech a panovnických sídlech, nezáviseli existenčně výrobci na této práci a mohli se jí tak spontánně věnovat. Ve starých zápisech je uvedeno, že již roku 1052 byl knížetem Břetislavem I. poslán zlatník Kojata do Staré Boleslavi, aby pracoval pro tamní kapitulu. O vysokém stupni vyspělosti a umělecké tvořivosti českých zlatníků svědčí také řada zachovaných památek.
Z volného sdružení bratrstva se dalším vývojem stala nucená korporace veřejnoprávního charakteru zvaná cech, jež byla ovládána striktními zákony, pravidly a statuty. Ten, kdo se chtěl stát mistrem, musel vypracovat mistrovský kus, kterým pak prokázal svou schopnost a dovednost i oprávnění k výrobní práci. Pokud byl dopaden nějaký fušer, propadl konfiskaci zboží a pracovních nástrojů. Cechovní řád dále obsahoval nařízení o učních a tovaryších, o předepsaných ryzostech slitin zlata a stříbra a o označování vyrobených předmětů. Vzácným příznivcem pražských zlatníků byl panovník Karel IV., za jehož časů došlo k hlavnímu rozkvětu českého zlatnictví.

Řemesla vyrábějící přepychové předměty začala upadat za husitských válek. Zlatnictví opět začalo vzkvétat až v době jagellonské. Nejvíce oblíbené byly prsteny, které se nosily na prstech levé ruky a třech prstech pravé ruky. V 16. století dosáhlo zlatnictví v Čechách svého vrcholu. K úpadku přivedla české zlatnictví třicetiletá válka. Přepych dřívějších dob zmizel spolu s úbytkem bohatství a oblíbené se staly nápadně velké šperky, ceněné dle hmotnosti a ceny kovu, než podle provedení a jakosti drahokamů.

Od 14. až do 17. století na Šumavě pracovaly tzv. patetikové hutě – z korálů se vyráběly hlavně růžence, a proto se jim říkalo „pateříky“. Skleněné perly a perličky v několika velikostech a barevných odstínech se vyráběly v tak ohromném množství, že jich plné formanské vozy vyvážely i do ciziny.
Díky výrobě šperků z českých granátů se počátkem 19. století zlatnictví v Čechách opět vzpamatovalo. Tento náš národní drahokam získal velkou popularitu a šperky z českého granátu se staly známé a oblíbené po celém světě.
Na území dnešních Čech a Moravy se kolem 18. století užívaly drobné fajánsové modrozelené korálky, vůbec nejstarší doklady sklářské výroby u nás.
V podhůří Šumavy, Jizerských a Kašperských hor se tříděním a navlékáním sekaného skla ještě ve 20. století často živily celé rodiny a skleněná bižuterie se v okolí Jablonce nad Nisou vyrábí dodnes. Jablonecké muzeum nabízí návštěvníkům mnoho nádherných ukázek tohoto řemesla a dokazuje, že „zlaté české ruce“ si dokážou vydobýt věhlas po celém světě. Důkazem může být třeba to, že naše korálky zdobí nejednu zahraniční mediální hvězdu a bývají oblíbenými nejen mezi soukromými, tak státními či diplomatickými dary.
V historii civilizace hrály rokajlové korálky důležitou úlohu. V našich zemích se jejich výrobou zabývali lidé z podhorských krajů, zejména z Podkrkonoší a Podkrušnohoří. Na Jablonecku a Železnobrodsku se od 18. století začaly vyrábět skleněné perly a rokajl, který se zde vyrábí dodnes.
Světově jedinečná tradice sklářského a bižuterního řemesla na Jablonecku sahá až hluboko do 16. století, kdy se ve Mšeně rozhořela první sklářská huť. Od té doby uplynulo v křišťálově průzračných bystřinách okolních Jizerských hor již mnoho vody, ale světový věhlas jabloneckého skla a bižuterie se šíří stále dál a dál.
· 1548 v jabloneckém Mšeně vznikla první sklářská huť v Jizerských horách.
· 1598 sklářské hutě vyrůstají i v blízkém okolí - mezi nejvýznamnější patří sklárny v Huti (1558), Rejdicích (před 1577) a Bedřichově (1598).
· 1626 počátek sklářské výroby na Desensku, na úpatí Hutní hory je zmiňována tzv. Příchovická sklárna.


· 1699 v Antonínově vyrůstá tzv. Zenknerova huť, která je považována za nejpodstatnější sklárnu pro počátky rozvoje výroby skleněné bižuterie v Jizerských horách.
· 1711 dle tradice v Turnově bratři Fišerové objevují tajemství skelné kompozice, ze které se vyrábějí první bižuterní kameny a perly.
· 1752 do Jizerských hor přišli z Falknova sklářští podnikatelé Johann Josef Kittel a Johann Leopold Riedel, zakladatelé budoucího slavného sklářského rodu.
· 1761 Jan František Schwan se rozjíždí do světa prodávat sklářské výrobky.
· 1775 hluboko uprostřed neprostupných Jizerských hor zakládá J. L. Riedel novou sklářskou osadu - Kristiánov.
· 1804 nový nájemce sklárny v Antonínově Josef Dresler exportuje sklo a bižuterii až do daleké Philadelphie.
· 1805 v Jablonci se začíná rozvíjet pasířství - zhotovování prvních šperků ze skleněných kamenů a perlí.
· 1808 Jablonec byl povýšen na městys. Získal tak právo konání trhů.
· 1845 na horských stráních vyrůstají první malé domečky s vysokými komíny (drikety), v kterých se mačkají skleněné perly.
· 1858 sklářský král Josef Riedel se usadil v Dolním Polubném. Jeho firma se zanedlouho stane jedním z nejvýznamnějších sklářských a bižuterních podniků Rakouska-Uherska.
· 1860 v malém městečku nedaleko Jablonce, ve Smržovce, vznikají první vánoční ozdoby, pro které je typické propojení se skleněnými perličkami. Vánoční stromky se
zpočátku zdobily cukrovím a ozdobami z perníku,
pečiva nebo dřeva, skleněné ozdoby přišly ke
slovu až kolem poloviny 19. století. Jednalo se o
další způsob užití navlékaných skleněných
broušených perlí, později též vinutých perlí (ve
formě postaviček, zvířátek apod.) a zejména pak
perlí voskových – foukaných skleněných perlí
plněných voskem, uvnitř stříbřených a na
povrchu často pestře zdobených studenou
malbou.
· 1866 Jablonec jmenován městem. Z necelých 2 500 obyvatel vzroste během 50 let počet obyvatel na 40 000.
· 1880 otevřena uměleckoprůmyslová bižuterní škola v Jablonci nad Nisou, která vychovala početnou řadu odborníků a výtvarníků bižuterního průmyslu.
· 1885 v Josefově Dole se začínají
vyrábět první skleněné náramky -
bangle, o několik let později hlavní
vývozní artikl do Indie.
· 1888 Josef Riedel otevírá v
Příchovicích továrnu na strojní
výrobu skleněných perliček -
rokajlu.
· 1892 jablonecký rodák Daniel
Swarovski si nechává patentovat
zařízení na broušení krystalu. O tři
roky později se přestěhuje do
rakouského Wattens.
· 1896 v Jablonci bylo ustaveno Grémium exportérů, které sdružovalo 110 vývozů bižuterie a skla. Po první světové válce jich bylo více než 600.
· 1898 v Jablonci sídlí již 136 exportních domů, které vyvážejí bižuterii do celého světa. Mezi nejvýznamnější patří E. Dressler, J. Mahla, W. Klaar a H. Jeiteles Sohn.
· 1908 Johann Schowanek začíná vyrábět v Jiřetíně pod Bukovou první dřevěné perly.
· 1912 z Terstu slavnostně vyplouvá parník Gablonz, největší obchodní loď Rakouska - Uherska, na jejíž palubě se přepravuje zboží do Indie, Číny a Japonska.
· 1920 v Železném Brodě je založena další umělecká škola, s kterou v budoucnu spojí své osudy i legendární designerská dvojice Libenský - Brychtová.
· 1926 firmy Curt Schlevogt a Heinrich Hoffmann vytvářejí ve spolupráci s předními evropskými výtvarníky luxusní uměleckou krystalerii.
· 1929 Riedlovy hutě ročně produkují na 15 milionů kg skla a exportní domy vyvezly za posledních 10 let 1,5 miliónu tun bižuterie.
· 1946 na Jablonecku vznikly národní podniky Sklárny a rafinerie, Spojené sklárny jablonecké, Krystalerie, Kovová bižuterie, Skleněná bižuterie a Preciosa.
· 1948 založení společnosti Železnobrodské sklo, která se proslavila především výrobou dekorativního skla, hutních figurek a skleněných stropních lustrů.
· 1951 k 1. lednu byl ustaven národní podnik Jablonecké sklárny Dolní Polubný (od roku 1972 n. p. Jablonecké sklárny Desná v Jizerských horách).
· 1952 na troskách sklářské a bižuterní výroby způsobené II. světovou válkou vyrůstá společnost Jablonex a s úspěchem navazuje na slavnou tradici exportních domů.
· 1955 Jablonex vydává svůj vůbec první umělecký nástěnný kalendář, který vychází nepřetržitě až dodnes.
· 1961 založeno Muzeum skla a bižuterie, které svými rozsáhlými expozicemi seznamuje návštěvníky s jedinečnou historií jabloneckého regionu.
· 1961 postaveno moderní sídlo Jablonex v Palacké ul. Zaměstnanci se tak z 26 budov stěhují do jedné.
· 1964 zahájení moderního provozu na výrobu rokajlu v Zásadě.
· 1965 věhlas výrobků Jablonex je opět celosvětový. Na prezentace zavítají takové hvězdy jako Grace Kelly, Catharine Deneuve nebo Claudia Cardinale.
· 1965 v Jablonci se uskutečnila legendární mezinárodní výstava bižuterie Jablonec 1965.
· 1968 Jablonex zakládá ve Francii a Mexiku svá první vlastní zahraniční zastoupení - k dnešnímu dni jich Jablonex Group má po celém světě dvanáct.
· 1989 významné společenské změny ovlivnily i obchodní prostředí v České republice - firmy přecházejí do soukromého vlastnictví.
· 1991 výstavba nových hutních provozů a nového provozu na výrobu rokailu v Desné.
· 1993 založena Česká mincovna, která je jako jediná v zemi oprávněna razit mince pro Českou republiku.
· 2005 společnosti Ornela, Jablonex, BČM, ŽBS a BJC se spojují v jeden celek - Jablonex Group.


4. POČÁTEK VÝROBY SKLA A JEJÍ HISTORIE

Od dávných věků se v bižuterním průmyslu používá nejznámější suro